Milé sestry, milí bratři, milí diecézané,
dnešního dne, o svátku Svaté Rodiny, končí ve všech diecézích katolické církve Svatý
rok, ve kterém jsme se učili společně kráčet jako poutníci naděje. Naděje, kterou je pro
nás Ježíš Kristus. S Kristem, naší nadějí, chceme kráčet i v následujících letech. V tomto
roce zesnulý papež František k Jubilejnímu roku napsal: „Dívat se do budoucnosti s nadějí
znamená mít představu o životě plném nadšení, které je třeba předávat dál.“ (Spes non
confundit, čl. 9).
Rád bych, aby i naše diecéze měla konkrétní představu o životě plném křesťanské radosti,
která přitahuje naše okolí. Tuto novou podobu života naší diecéze ovšem nechci
vytvářet sám, ale chci ji hledat společně s vámi. Proto jsem rozhodl, že následující roky
bude v naší diecézi probíhat projekt proměny farností olomoucké arcidiecéze s názvem
PROPOJENI. Rád bych, abychom se my všichni, celá diecéze, propojili v modlitbě i
přemýšlení, jak žít radostně evangelium v našich vztazích, ve farních rodinách i v rodině
naší arcidiecéze. V celém procesu chceme být Božími nástroji, proto každá farnost
obdrží modlitbu za proměnu a prosím vás, abyste se ji v kostele, doma i ve
společenstvích modlili.
Mnohé z nás přirozeně zneklidňuje pokles věřících, kteří se účastní bohoslužeb a života
církve, i postupný pokles počtu kněží. Ukazuje se, že nepůjde zachovat stejný způsob
farního života, do kterého jsme se narodili a jak jej prožíváme dnes. To je realita, před
kterou nechceme zavírat oči. Ostatně model církve, ve které téměř všechna aktivita
vychází od kněží a speciálně pověřených laiků, ani neodpovídá Božímu povolání každého
křesťana hlásat evangelium a vydávat svědectví o Kristu. Bůh už mnohokrát v dějinách
církve dokázal těžkosti přetavit v něco nového, krásného a životodárného. Vždy však
k tomu použil věřící, svůj lid, kteří byli ochotni k proměně srdce i mysli a odvážně šli za
jeho hlasem.
Chceme proto skrze naslouchání Duchu svatému a společnému rozlišování poznat cestu,
na kterou naši olomouckou arcidiecézi zve náš Pán. V závěrech synodálního procesu
v naší diecézi zaznívalo „co bychom mohli v diecézi dělat jinak“. Nyní se budeme
společně ptát „jak“. Projekt PROPOJENI začíná I. etapou, kterou je Rok naslouchání.
Chci vás pozvat k tomu, abyste se ve svých farnostech, společenstvích, v pastoračních
a ekonomických radách, synodálních skupinkách i třeba nově vytvořených farních
skupinkách zabývali pěti oblastmi, kterých se proměna naší diecéze nejvíce dotkne.
Těmi jsou:
1. Slavení neděle v nových podmínkách,
2. Život farní rodiny,
3. Služba evangelizaci,
4. Život a služba kněží a
5. Správa majetku.
Veškeré informace o projektu PROPOJENI, skupinkách i následných krocích se dozvíte na
dnes spuštěném webu www.propojeni.ado.cz a také od svých kněží.
Na konci celého procesu proměny vznikne nová farní síť propojených farností, která bude
odpovídat realitě počtu věřících a kněží, pastoraci i evangelizaci, ale také vašim
očekáváním i ochotné nabídce pomoci. Není možné pouze změnit strukturu diecéze,
pokud nezměníme také způsob života v ní.
O Vánocích sledujeme příběh Svaté Rodiny. Všimněme si, že i v dnešním evangeliu jsou
Maria, Josef a malý Ježíš na cestách. Sotva doputovali do Betléma, jsou nuceni uprchnout
před Herodem do Egypta. Nakonec ani v Egyptě nezůstávají a vracejí se do Galileje. Jistě
bylo jejich putování náročné a plné obav. Zároveň vidíme, že jejich kroky vedl sám Bůh.
On znal cíl jejich cesty a věděl, kde budou v bezpečí. Podobně chceme i my
v následujícím roce naslouchat Božímu volání, abychom rozlišili, kam nás volá.
Nebojme se uposlechnout, co nám pro tuto dobu říká. Věřím, že i naše diecéze se na
konci procesu může stát pomyslným Nazaretem, ve kterém lidé zažijí rodinnou
atmosféru církve.
Ve své první exhortaci Dilexi te píše papež Lev XIV. o tom, že v průběhu 20. století se
objevila „potřeba nové podoby církve; církve jednodušší, střízlivější, zahrnující celý Boží
lid“. Církve, která „by se více podobala svému Pánu než světským mocnostem“ (Dilexi
te, čl. 84), a tak byla zdrojem naděje pro dnešní svět a rodinou všech Božích dětí.
Děkujme Bohu za příležitost obnovit a proměnit své srdce i mysl a skrze ně proměnit a
propojit i všechny farní rodiny s velkou rodinou diecéze. Děkujme a při diskuzích ve
skupinkách mluvme a jednejme ve jménu Ježíše Krista, jak On chce a kam nás On vede.
Tak nás k tomu vybízí v dnešním 2. čtení sv. Pavel: „Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko
dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“
K tomu vám ze srdce žehnám.
+ arcibiskup Josef